The Masked empire

Maskovaná Říše 1.část

13. dubna 2014

Tento týden vyšla anglicky čtvrtá kniha série Dragon Age, The Masked Empire (Maskovaná Říše). Ačkoliv o české verzi knihy prozatím není slyšet, připravila jsem si pro vás překlad první poloviny volně dostupné úvodní kapitoly.

Vydavatelství Fantom Print v srpnu 2014 vydalo knihu v češtině pod názvem Dragon Age: Císařství Masek, takže vzhůru do knihkupectví 😉 .

The Masked Empire je dílem Patricka Weekese, spisovatele pracujícím na DA:Inkvizice.

Ukázka se vyskytuje většinou na stránkách prodejců knih např. tady.

The Masked empire

Císařovna Celene kráčela po velkém Nádvoří Oltáře, Univerzity Orlais obklopena svým doprovodem sluhů a stráží, po boku se Serem Michelem, jejím šampiónem. Byla shromážděna celá fakulta, aby jí pozdravila a jak se blížila, profesoři se klaněli.

V bledém ranním světle se mramorové stěny leskly jako čerstvě napadaný sníh. Kamenné dlaždice nádvoří sestavovaly mozaiku Andrasty, hrdé a vzdorné v jejím brnění – Matka perel s karneolovými plameny za zády. Celene si souhlasně všimla, že mozaika byla obnovena od její poslední návštěvy, kde mohla vidět, že čas a neopatrné nohy rozkopaly některé z kamenů.

Mozaika Andrasty pozorovala s očima z lapis lazuli oltář, který dal nádvoří jeho jméno. Byla to nejvyšší budova univerzity, ukazující svou nadřazenost párem lesknoucích se bronzových kopulí, které univerzitní studenti s humorem nazývali „ňadra Andrasty.“
Ne, že by to kancléř univerzity zmínil Celene, samozřejmě.

Nad velkými bronzovými dveřmi, nad freskou Andrasty a jejích následovníků byla ve zlatě umístěna fráze ze Zpěvu Světla: UČENÉ DÍTĚ JE POŽEHNÁNÍM JEHO RODIČŮ I VŮČI STVOŘITELI. Kancléř univerzity a jeho profesoři stáli s hlavami skloněnými pod frází, když Celene a její doprovod procházeli přes mozaiku Andrasty.

„Vaše Císařská Výsosti,“ řekl kancléř Henri Morrac a na posunek od Celene, on a ostatní profesoři vstali ze svých poklon. „Jsme poctěni Vaší návštěvou.“

„V takto bouřlivých dobách, Morracu, nacházím útěchu ve vědění a moudrosti, kterou Vy a Vaše univerzita poskytujete budoucnosti Orlais.“ Celene se usmála, kývla rukou na svou obsluhu a dva z nich vytáhli směsici komplikovaně zpracovaného silveritu, která po několika obratech a ohnutí, mohla být důmyslně vytvarována do malé, ale překvapivě pohodlné stoličky.

Ser Michel ustoupil bokem, jeho oči zabíraly průchody a okna umístěná v mramorových stěnách, ostražitý k jakékoliv hrozbě císařovně, ale vždy vyjadřující sebedůvěru, kterou Celene vyžadovala od těch sloužících jí osobně.

Morrac začal. Jasně očekával, že ji pozve do své kanceláře prodiskutovat důvod Celininy návštěvy v místě jeho autority a možná pochlubit se novým rukopisem, který odkryl nějaký slibný student. Pod poměrně jednoduchou maskou, kterou nosil jako mladší syn Morracovi rodiny, byly jeho rty zkřivené zmatením a znepokojením, jak si vzal chvíli pro změnu přístupu ke konverzaci ve venkovním prostředí. Celene byla tiše potěšena, že ho vyvedla z rovnováhy tak brzy.

Císařovna byla oblečena v krémové saténově róbě obroubené prameny perel a tkané komplikovanými vzory ze zlata a posázené ametysty dbající barev rodiny Valmontů. Její pozice císařovny diktovala, že toto je ta nejlehčí a nejpohodlnější róba jakou mohla nosit na veřejnosti kromě toho, když šla jezdit, ale i přesto vážila dost na to, aby jí do konce dne rozdrtila záda a pas. Sedla si na malou silveritovou stoličku, opatrná jako vždy, aby ji nezradilo žádné znamení úlevy, nebo nepohodlí.

Ve schování jejího výrazu jí pomáhala půlmaska, kterou všichni orlesiánští šlechtici nosili na veřejnosti. Byla vykládána měsíčními kameny a linkami zlata naznačující lícní kosti a nos. Drobné fialové safíry rámovaly její oči a nabarvené paví peří směřovalo dozadu její hlavy, aby tvořilo kruh s její zlato-fialovou korunou. Safíry a peří mohly být nahrazeny jinými barvami, aby se hodily k určité róbě, nebo reprezentovali speciální příležitost. Pod maskou byl císařovnin obličej napudrován bíle a její rty byly olemovány temnou červenou.

„Pokud si Vaše Císařská Výsost přeje,“ začal kancléř Morrac, „Profesor Doucy by byl potěšen, kdyby Vám mohl předčítat ze své dizertace o podřízenosti Qunarijské společnosti. Je to kurážný pokus rozšířit dřívější spisy bratra Genetiviho a pokud si pamatuji správě, shledávala jste jeho dřívější práce vcelku slibné.“

„To zní vskutku líbezně,“ řekla Celene a čekala dokud se Morrac napůl neotočil k jednomu z profesorů po jeho pravé straně, než dodala, „ale považuji diskuze o velkých rohatých vůdcích Par Vollenu tak nějak drsné v den již sužovaný příslibem zimního ochlazení.“ Jak sebou trhl zpět, aby jí věnoval pozornost dodala, „Možná by nás jeden z vašich profesorů mohl pobavit studií matematiky. Já jsem se, mým jednoduchým způsobem, potýkala s Vyranionovým Teorémem a byla bych poměrně vděčná, kdyby jeden z vašich vzdělaných učenců mohl vysvětlit proces, kterým se dokazuje.“ Na moment bylo velké nádvoří tiché až na několik ptáků, krmených studenty nebo školníky, jež si zvolili neletět na zimu na jih.

Kancléř Morrac polkl. I jako mladší syn by se měl lépe soustředit. Celene se nečinně divila, jestli jeho otevřený výraz vedl k tomu, že jej jeho rodina vykázala od nebezpečí císařského dvoru k životu učence, nebo jestli zapomněl svůj dvorní trénink od příchodu na univerzitu. V každém případě to o něm vypovídalo špatně.

„Vaše Oslnivosti,“ řekl nakonec, „myslíte si příliš málo o svém vlastním akademickém úsilí. Vyranionův Teorém je nesmírně komplexní. Přiznám se, v mých vlastních matematických studiích se vlny mého intelektu zlomily na jeho kamenných pobřežích s pramalým výsledkem. Ačkoliv, jestli hledáte matematickou demonstraci, vytvořil jsem pojednání na specifický poměr nacházený v přírodě tak často, že to musí reflektovat Stvořitelovu vlastní ruku. Byl bych poctě-“

„Čaj? Zeptala se Celene a pokynula jednomu ze svého doprovodu, ten vyprodukoval elegantní stříbrnou konvici popsanou runami, které udržovaly vodu vevnitř horkou bez potřeby ohně. Jiný služebník vytáhl čtyři šálky a talířky z antivanského porcelánu tak jemného, že ranní slunce svítilo skrze ně. „Jistě jeden z ostatních profesorů ovládl Vyranionův Teorém. Univerzita Orlais jen těžko může být nejučenější institucí Thedasu, když nedokážeme porozumět práci prostého tevinterského učence.“
Kancléř Morrac tím vypadal uražen. Možná ten muž přece jen naprosto ztratil svou šlechtickou pýchu. „Ujišťuji Vás, Vaše Oslnivosti, Univerzita Orlais je bezkonkurenční ve svém hledání znalostí a kultury, díky nemalé části skutečností, že tevinterští učenci jsou jen otroky mágů, kteří jim vládnou. V zaručení nám svobody od tlaků náboženských a politických, jste nás zmocnila k posunu pokroku kultury Orlais.“

Ano, Morrac si pořád pamatuje dost dvorního tréninku, aby hodil příležitostnou jízlivou poznámku. Celene byla potěšena, když viděla, že konverzace může být přece jen zajímavá. „Jeden z vašich studentů tedy? Když jsem byla minulý rok na vyjížďce s Komtesou Helenou, řekla mi, že sponzorovala mladého muže, jehož matematické schopnosti byly nic jiného než ohromné.“ Vzala si šálek nabízený jejím služebníkem a dala si malý doušek. „Teď když o tom tak přemýšlím, on studoval Vyranionův Teorém a ta diskuze mě vedla k tomu, abych to sama prozkoumala. Lennan, věřím, že to bylo mladíkovo jméno.“ „Ach, ano,“ řekl Morrac, jeho upřený pohled ztvrdl, když pochopil kam Celene mířila, „Myslím, že si pamatuji jeho žádost. A zatímco jsou samozřejmě naše dveře otevřeny každému, prostřednictvím šlechtické krve, nebo řádného sponzora, kdo je schopen zajistit, že bude pokračovat ve vznešených tradicích-“

„Řekněte mi, Morracu,“ řekla Celene a udělala pauzu, aby usrkla čaje. Vy studujete matematiku. Jste srozuměn s číslem nula?“

Byl to vynikající čaj, rivainský mix skořice zázvoru a hřebíčku, oslazený medem tak jak to měla Celene ráda.

„Ano, Vaše Oslnivosti,“ řekl Morrac po chvíli ticha, když bylo jasné, že otázka nebyla řečnická. Vzal si šálek, který mu celenin služebník nabídl se stěží skrytým podrážděním.

„Výtečně. To je číslo studentů na Vaší univerzitě, kteří nemají šlechtickou krev. Přiznám se v tomto ohledu ke zklamání, kancléři Morracu, protože jsem doufala ve zlepšení od našeho posledního rozhovoru.“

„Vaše Oslnivosti-“

„Pijte svůj čaj, Morracu. Nežádala jsem, abyste nechali venkovany pobíhat vašimi chodbami. Požádala jsem Vás přijmout obyčejné lidi, jež obdrží sponzorství od šlechtice, který v nich rozpozná nějakou inteligenci přesahující krev a nabízí šanci pro Orlais stát se větším díky jejich studiím.“

Morracovi klouby byly při držení podšálku bílé. „Ten mladý muž o kterém mluvíte Vaše Císařská Výsosti, byl elf.“

Celene se otočila na svého šampiona, Ser Michel de Chevina, elegantního v silveritovém glazurovaném brnění s císařským erbem. Jeho vlastní rodinný erb byl zasazený nad jeho srdcem, zatímco jeho maska byla jednoduchým odrazem celeniny vlastní. „Sere Michele, věřím že kavalíři jsou známí pro jejich bystrý zrak. Řekněte mi, není tady na nádvoří elf již přítomný?“

Ser Michel se lehce usmál. „Jak se to vezme, Vaše Výsosti.“ Ukázal na oltář, konkrétně na nástěnnou malbu nad velkými bronzovými dveřmi. „Pokud se nepletu, ta freska je věrná reprodukce Andrasty a jejích následovníků od legendárního Henriho de Lydes. V období kdy Henri vytvořil originál, elfové byli stále považováni za spojence, protože nezaútočili a nezradili Orlais. O dvacet let později, když Božská Renáta svolala Velebný pochod proti elfům, také přikázala zničení veškerého oltářního umění obsahujícího elfy.“ Usmál se. „Ale Henri de Lydes prosil s takovým půvabem a vášní, že se slitovala a dovolila tomuto jedinému kousku přežít, za předpokladu, že Henri ořezal uši teď už kacířského stoupence Shartana.“

Celene vděčně naklonila hlavu. „Ach, ano. A vypadá to, že univerzita zkopírovala originální kousek značně věrně. Můžete ukázat na Shartana, Morracu? Uši byly upraveny, ale velké oči to dělají celkem jasné.“

Morrac se podíval na fresku, pak zpět na Celene. „Jistě, Vaše Oslnivosti. Na rozdíl od Oltáře, se univerzita pyšní tvorbou přesné vize historie. To je vskutku elf, kterého Andrasta osvobodila z otroctví ohavného Tevinterského Impéria.“

„Jak zvláštní, že univerzita tak horlivá bojovat proti tlakům víry, které by limitovalo její pole studií, by byla v této záležitost neochotna ohnout se tam, kde se sklonila i sama Božská Renáta.“

„Je to záhada, Veličenstvo,“ řekl Ser Michel a podíval se na kancléře Morraca.

Kancléř si dal dlouhý doušek ze šálku, pak ho položil zpět na jeho talířek, porcelán zacinkal jak se jeho šálek třepal. „Byli bychom samozřejmě poctěni posoudit žádost Komtesy Heleny znovu.“

„Orlais si cení vašeho závazku naší kultuře a vzdělanosti.“ Celene naklonila hlavu a vstala. Jeden sloužící vzal malou silveritovou stoličku a složil ji za ní a Celene podala svůj šálek a talířek jinému. „teď, po rozhovoru o věcech náboženských, věřím, že bych ráda strávila chvíli oceněním lekcí, které může naučit tento oltář. Dohlédněte ať nejsem rušena, kancléři Morracu.“ Pak se usmála a jako nabídku smíru dodala, „Když budu hotova, vskutku bych se zajímala o to slyšet víc o míře, která jak říkáte, ukazuje ruku Stvořitele.“

Profesoři se poklonili a ve spěchu vstali a uhýbali, jak Celene vykročila k velkým bronzovým dveřím. Celeniny vlastní sluhové se drželi také zpátky, zůstal jen Ser Michel.

„Mohla jste mě informovat o tom, kam jste očekávala, že se stočí konverzace, Výsosti,“ zabrblal. „Shartanovo Kacířství není přímo běžně známé.“
Celene se usmála bez toho aniž by se podívala jeho směrem. „Měla jsem v tebe víru, můj šampióne.“

„Mám vás doprovodit dovnitř?“

„Věřím, že budu dostatečně bezpečná v Andrastiných ňadrech,“ řekla Celene když Ser Michel otevřel dveře. Michel se podíval dovnitř, prohlédl si místnost a zhodnotil všechna potencionální nebezpečí, pak se na ní otočil a kývnul a ona vstoupila sama.

Vzduch byl uvnitř chladný, ačkoliv bez studeného podzimního větru to bylo mnohem příjemnější než být venku.Vitrážová okna vrhaly paprsky karmínového světla přes dřevěné lavičky, jejichž olejovitý pach naplňoval oltář. Na vzdáleném konci haly ve velkém zlatém koši jasně hořel věčný plamen, jediné jiné světlo kromě toho z oken.

Oltář byl prázdný s výjimkou červenovlasé ženy v róbě služebné sestry, která povstala když Celene přišla blíže. „Vaše Císařská Výsosti,“ zamumlala a hluboce se poklonila.

Drobný trénink s kancléřem Morracem kvůli elfům, byl jen jemnou předehrou pro skutečnou zkoušku toho rána. Celene pokynula ženě před ní, aby vstala. „Jsem ráda, že se Božská byla ochotna setkat.“

Červenovlasá žena se usmála. Byla nemaskovaná, jako ti, kteří sloužili Oltáři většinou byli a zatímco mluvila s přirozeným orlesiánským akcentem, její rysy byly fereldenské. Masky byly součástí Hry, nelítostné a nekonečné soutěže s jejíž pomocí v Orlais dynastie vznikaly a mizely a Oltář klad důraz na to, že jejich lidé chodí nemaskovaní, což mělo znamenat, že byli povzneseni nad politiku. Byl to náznak, který jen nemnoho orlesiánské šlechty bralo vážně. „Záležitost jež máme před sebou, jak váš posel řekl, je poměrně závažná a Božská by ji ráda viděla vyřešenou. Jsem jejím hlasem v tomto ohledu. Můžete mi říkat Slavice.“

Pod svou maskou, Celene nadzvedla obočí. Císařovna Orlais byla vzácně požádána, aby někoho oslovovala pseudonymem. Stejně, Justinie by poslala pouze někoho, komu naprosto věří.

Bez obřadů si Celene sedla na jednu z lavic, její krémová saténová róba se podivně shlukla a ametysty zachrastily o dřevo. „Jste srozuměna, Slavice, s napětím mezi templáři a mágy?“ Když Slavice váhala, Celene druhé ženě naznačila, aby si rovněž sedla.

„Jistě Vaše Oslnivosti.“ Slavice si sedla, pohybující se s nenucenou elegancí a začínající odpočívat se svou jednoduchou róbou nezvrásněnou a neshluknutou. Nepatrná série pohybů byla znakem trénovaného barda a Celene si postřeh zaznamenala k pozdějšímu využití, pokud bude třeba.

„Templáři se stali dokonce více neklidnými potom co se stalo v Kirkwallu,“ řekla Celene, pozorující zářivé červené světlo z vitrážového skla znázorňující Andrastu na hranici. Léta tréninku ji umožnili vidět ženu sedící vedle ní jasně, okrajem jejího pohledu. „Stejně tak mágové, co se toho týče. Co má Dorothea v plánu udělat?“
Použila křestní jméno Božské Justinie úmyslně a viděla koutkem oka, jak Slavice zareagovala. Ženiny oči se na drobný zlomek zúžili, zatímco její postoj zůstal nezměněný. Tedy hněv, ale ne uražená slušnost. Slavice může zvát Božskou křestním jménem, možná ji pak znala předtím než dosáhla své pozice.

To vše se přihodilo ve zlomku sekundy, zatímco Slavice řekla, „Božská si nepřeje předpokládat, že události v Kirkwallu byly čímkoliv víc, než jen akcí jednoho šíleného mága přivedeného k tragickým akcím příliš horlivými templáři. Víte, že v některých městských státech Svobodných Marek čelí mágové více omezením než v Orlais.“

„Vím“ , řekla Celene, „a rovněž vím, že jste nezodpověděla mou otázku. Pokud Dorothea navrhuje nedělat nic ke sjednocení templářů a mágů, následuje kroky Nejvyšší kněžky Elthiny, která čekala a modlila se, zatímco se Kirkwall rozpadal na kousky.“ Otočila se a čelila Slavici přímo.

Druhá žena znovu reagovala na použití křestního jména Božské. „Justinie si přeje vidět, jak se tomuto světu daří lépe, Vaše Oslnivosti. Nezískáme nic vrtkavým chováním.“

„Někdy nám okolnosti nedovolí čas na přání, obzvláště když je ve hře magie.“ Celene se podívala na Slavici, která seděla jako pravá dáma, uvolněná a vyrovnaná ve svém jednoduchém rouchu a zkusila hádat. „Pochopila jsem, že během poslední Nákazy, věž Kruhu mágů ve Fereldenu byla téměř ztracena, když se jeden z jejich starších mágů stal ohavností. Potom co zabil všechny stvůry, Hrdina Fereldenu byl nucen se na místě rozhodnout, jestli zabít všechny zbývající mágy ve věži.“

Její háček se zasekl, když Slavice mrkla, pak řekla se zápalem, „Málokdy jsme v žáru bitvy, Vaše Oslnivosti.“

„Neustále jsme v bitvě,“ řekla Celene. „Jen si to někteří z nás občas neuvědomují. Bardka jménem Marjolaine mi to jednou řekla. Slyšela jsem, že jí potkal ve Fereldenu neblahý konec.“ Povzdychla si. „Není to smutné, Slavice?“

Slavice se nachvíli odmlčela dívající se na Celene s obezřetným respektem. „Myslím,“ řekla nakonec, „že to záleží na úhlu pohledu. A možná byste mi mohla říkat Leliano.“

„Třeba bych mohla,“ řekla Celene a usmála se předtím než ztišila hlas a pokračovala. „Božská Justinie musí vědět tohle: Mám šlechtice žádající v soukromých salónech, aby trůn v tomto ohledu učinil přímou akci.“ Na Lelianin šokovaný pohled přikývla. „Jsou lidé v Orlais, kteří by nás brzy chtěli vidět pochodovat na naše vlastní lidi, ve jménu bezpečnosti. Pohrdala bych tím. Dorothea to ví. Ale musím jim nabídnout nějakou alternativu.“

Leliana vstala, zamračena zamyšlením. „Přejete si, aby Božská udělala nějaké veřejné vystoupení o zlepšování situace.“

Celene vydechla. „Ve skutečnosti, jakékoliv veřejné vystoupení přinese stížnosti, že jsem dala Oltáři volnou ruku, aby vládnul Říši za mě,“ řekla a Leliana beze slova přikývla. „Ale pokud Justinia může uklidnit nálady předtím, než budu nucena otočit čepel císařství proti sobě, pak tu cenu splatím ochotně.“

Leliana se usmála. „Myslíte méně na sebe a více na Orlais než jsem čekala, Vaše Oslnivosti. Je to příznivá kvalita u vladaře a taková jakou dost nevídám.“

Celene také vstala a na chvíli byla její róba ponořená do karmínového světla vitrážového skla. „Řekni mi něco. Jak velký byl Arcidémon?“

Leliana se zasmála delikátním kultivovaným smíchem šlechtičny, nebo trénované bardky. Ten efekt učinil z jejího sesterského roucha ubohý převlek. „Dost velký, Vaše Oslnivosti, že potom co jste ho viděla, vypadá většina problémů v porovnání s ním malá.“ Její tvář zvážněla a dodala, „Požádám Justýnii, aby zvolila přímou akci. Bude chtít vaši podporu, abyste odvrátila obvinění, že se pokouší ukrást moc pro sebe.“

„Jistě. Možná kdyby udělala prohlášení na bálu pořádaného na její počest.“

Leliana to zvážila. „Není to místo, kde by někdo očekával, že učiní takové prohlášení…“

„Což je důvod proč se ti ten nápad líbí,“ řekla Celene s úsměvem. „Také to zajistí, že mnoho šlechticů žádající mě o akci nebude mít na výběr, než si poslechnout její slova a uvědomit si, že o záležitost je postaráno.“

Leliana se zašklebila. „Také jste byla trénovaná jako bardka, Vaše Oslnivosti. Je jednoduché na to zapomenout. Vezmu nabídku k Božské.“

„Tři týdny,“ řekla Celene, „nebo nejdéle měsíc. Bude to déle a nezůstane mi jiná volba než jednat. Šlechtici budou chtít nějaký náznak řešení, než se odeberou do svých zimních sídel.“

Leliana se poklonila. „Vaše Císařská Výsosti.“

Špionka Božské odešla skrze skryté boční dveře a Celene si sedla zpět na lavičku. Tentokrát, pamatující na svůj trénink, si sedla bez toho aniž by udělala jediný zvuk, nebo byť v nejmenším pokrčila róbu.

Tři další týdny skřípání jejích zubů a vypořádávání se s Velkovévodou Gaspardem, který znepokojoval ostatní šlechtice v pokusu začít válku. Tři týdny pokoušející se ignorovat idiotické argumenty, se kterými začali násilničtí templáři a mágové odmítající vidět jak to ve světě funguje.

A její odměnou za houževnatost bude Gaspard křičící, že dovolila Oltáři mít více moci, protože si myslel, že moc je jako meč, který může v jednu chvíli držet jenom jedna osoba. Nebyla. Moc byla tancem řízeným partnery, vědět kdy vést, kdy následovat a kdy prostě stoupnout na lem rivalčiny róby, čímž jí pošlete s ostudou na zem.
V neopatrných rukou může taková síla zničit největší říši Thedasu. Bylo na Celene, aby ochránila kultura a historii celého Orlais.

V časech jako tento, si užívala jednoduchá potěšení jako ohýbání neposlušného profesora podle své vůle. „Tři týdny,“ řekla Celene a dovolila si chvíli pozorovat planoucí hru světel skrze vitrážová skla.

2. část

Knížka je trošku těžší kalibr, tak snad se to dalo 🙂 . Druhá polovina bude k dispozici pravděpodobně ke konci příštího týdne 😉 .
Všechna práva ke knize samozřejmě patří BioWare.



2 komentáře: “Maskovaná Říše 1.část”

  1. Akrodym napsal:

    Super, díky za překlad 😀 Pokoušel jsem se to přeložit sám, ale zasekl jsem se u první stránky 😀

    • Myrra napsal:

      Díky, není zač 🙂 . U knížek to bývá větší záběr, protože si více hrají se slovy 😉 .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pokud si přejete vložit spoiler zkopírujte následující a nahraďte spoilerový text : [spoiler]spoilerový text[/spoiler]


%d blogerům se to líbí:

Pokračováním na této stránce souhlasíte s používáním cookies. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close